stylizované portréty

Hranice řady žánrů, pokud jde o focení lidí, je nezřetelná - móda, profesní portrét, portrét, tanec, akt - některé fotografie je těžké zařadit pouze do jedné kategorie. Ján Šmok, přední český teoretik fotografie a vysokoškolský pedagog by "profesní portrét" označil jako "podobenku", kde jde pouze o podobu (a já dodám samozřejmě i o vzbuzení sympatií - profesní portrét si člověk nechává fotit, aby "prodal" své dovednosti na trhu práce). Kdežto portrét, to už je velmi osobní záležitost - zde už jde o charakter fotografovaného a s tím jde ruku v ruce i výtvarná stylizace. To už není jen řemeslo, tady začíná umění.

Zadání pro portrét může být různé, ale seriózní práci vždy předchází rozsáhlá komunikace a velká příprava. Někdy se focení postaví na základě dlouhého rozhovoru, díky kterému začnu tušit charakter a záliby fotografovaného a nápady na vizuální zpodobení vznikají jakoby samy od sebe. Jindy při focení vycházíme z toho, jak se fotografovaný vnímá a jak by se rád na fotkách nechal stylizovat. Někdy se v rámci příprav chystá moodboard, aby se vyladila představa fotografa i fotografovaného. A některé fotky, které jsem zařadil do této kategorie, vznikly jako pouhý experiment či naopak na základě jasného zadání. Je to různé, ale baví mě to vždycky moc, protože fotografování portrétu je obecně velmi intimní práce a je to radost, neztrácet život povrchnostmi...